Zemědělství, polní rozlivy a mokřady, polní cesty

Lužní krajina byla odjakživa pro rolníky, statkáře či zemědělce úrodná, ač komplikovaná. Uměli však s chováním vodních toků a jejich vlivy na půdu pracovat, včetně polních rozlivů. Tyto jevy byly a jsou velice cennými pro různé druhy živočichů.
Polní cesty byly kdysi hustou sítí úvozových cest a pěšin, které denně využívali téměř všichni místní pro dopravu a cestu za prací, k polím, loukám, lesům, řekám a rybníkům, do škol, na vlak apod. Nebyly to většinou jen vycházkové trasy. Přestože v současnosti je jejich využití z části úplně jiné, jejich přínosy pro krajinu i volně žijící zvířata a rostliny i stromy zůstávají stejné. Prvky na cestě, ať už stromy, keře, kameny či lavičky, jsou pro zvěř orientačními body, bez nichž se neodváží zahnízdit hlouběji ve velkém lánu monokulturní zemědělské plodiny. Kvetoucí rostliny a dřeviny jsou zdrojem potravy pro hmyz, kterým se živí ptáci. Plodící dřeviny zásobují potravou nejen ptactvo a býložravce, ale i všežravce, kteří si rádi zpestří jídelníček. Kromě toho zatravněné polní cesty plní svou protierozní funkci a mnoho z nich je i jakousi spojnicí s minulostí místa, protože jejich existence v dnešní podobě může trvat i staletí.