Pastva

Pastva byla nedílnou součástí života našich předků. Téměř každé obydlí ukrývalo zemědělské stavení s maštalemi, kde chovali pracovní koně, kozy, slepice i kravku na práci, na mléko nebo na maso. Zdejší krajina skýtala pro majitele zvířat zdroj potravy, chodili je pást nebo dělali seno. Těmito činnostmi byla zajištěna údržba a rozmanitost krajiny v blízkosti lidských sídel, dnes tolik zmiňovaná biodiverzita. Zvířat ubylo důsledkem intenzifikace zemědělství, a s tím i přímo úměrně kleslo různorodé obhospodařování mimo pole. Jak se pastva z krajiny vytrácela, biotopy, které udržovala, byly převáděny na pole, louky a kulturní lesy. Mnohá místa zarostla a rozšířily se zde nepůvodní a invazní druhy. Péče o krajinu se často prováděla a provádí dodnes rychle a levně, bez individuálního přístupu ke konkrétním místům. V našem úzkém okolí se snažíme přistupovat k péči i údržbě lokálně a individuálně, pastvu chceme smysluplnou, a to je pastva smíšená. Různá zvířata během roku ovlivňují, které rostliny se na daném místě více rozšíří a které naopak ustoupí. Velice přínosnou se jeví zimní pastva. Právě pro zachování a udržení různorodosti nepoužíváme k pastvě pouze ovce, ale i kozy, koně a krávy.